Čas

2004-2005

V létě 2004 jsem strávila nějaký čas na jihu Anglie v malém přímořském městečku, kam se jezdí "buď studovat anebo umřít"- jak řekl náš pan učitel angličtiny. Hodně lidí z Londýna se sem stěhuje na penzi. Obývají plážové budky, dýchají mořský vzduch, procházejí se, posedávají a hledí do moře, ti starší, už měně pohybliví, jezdí podél pláže na elektrických vozíčkách, chodí v chodítkách. Hodně z nich překročilo devadesátku. Přesto jsou pořád aktivní, vypadají spokojeně. Moře tu ustupuje s odlivem až o půl kilometru. Když kráčíte po obnaženém dně, hluboko v moři, zdá se jako byste nebyli ani na souši, ani na moři. Obojí je tak vzdálené. Jste kdesi v meziprostoru, v mezičasí. Pak jsem začala ty staré lidi fotit, nešlo tomu odolat. Byli v tak dokonalém souladu s obroušenými, všudepřítomnými kameny, s mořem a větrem. Klid, smíření, věčnost. A taky prázdnota, ale prázdnota spíš útěšná než děsivá. Když jsem se vrátila do Prahy stýskalo se mi, po tom místě a po té atmosféře. Chtěla jsem si to znovu přivolat, tak jsem začala malovat podle těch fotek. Původně jsem myslela, že udělám dva tři obrazy.